Malé vodní nádrže jsou důležitou součástí ekosystému už tisíce let a v přírodě je můžete vidět v mnoha velikostech a podobách. Několikacentimetrové tůňky vznikají rozrytím země divokými prasaty, nebo zaplněním stop od zvěře dešťovou vodou. I takto malé louže mají vliv na druhovou rozmanitost. 

Než začnete tůň budovat...

Dříve, než začnete tůň budovat, je důležité zjistit, zda se v místě nenacházejí vzácné druhy rostlin a živočichů, které by výstavbou tůně byly ohroženy. V takové oblasti by tůň nadělala více škody než užitku. Vhodný je proto včasný biologický průzkum lokality. Nejen hloubku, ale i tvar je vhodné přizpůsobit danému terénu. Můžete využít přirozenou proláklinu, anebo vytvořit například metr hluboký výkop a pozorovat v průběhu roku, jak hladina kolísá a jestli se lze spolehnout na to, že zde voda vydrží. 

Naplnění podzemní nebo dešťovou vodou

Pokud jde o naplnění vodou, ideální je zůstat v souladu s přírodou – použít tedy buď podzemní vodu, anebo dešťovou. V případě, že se v lokalitě nenachází voda přirozeně, je vhodnější cestou vybudovat jezírko s hydroizolační fólií. Ohrožením tůně, ve které bují život, se může stát voda splavená z polí, která obsahuje pesticidy, hnojiva či další látky negativně ovlivňující biologickou rozmanitost tůně. Jestliže se pozemek nachází v blízkosti zemědělské půdy, je důležité zabránit tomu, aby se při dešťových srážkách znečištěná voda dostala přímo do tůně. Existují způsoby, jak tomu zabránit:  vybudování menší předsazené tůně či vsakovací poldr, kde se akumuluje splavená voda.

Členité dno a široká zóna pravidelného zaplavování

Uměle vytvořené tůně budujeme pro zvýšení biologické rozmanitosti, jako podporu druhů rostlin a živočichů vázaných na vodu. Jednotlivé části tůně jsou pro přírodu důležité a mají svůj význam. Je vhodné, aby tůň měla stejně jako jezírko pozvolnou mělkou část, která by měla být členitá. Mohou ji tvořit různé prohlubně, ve kterých se drží voda v období sucha. Na rozdíl od přírodních jezírek se však neplní mělčina kačírkem. V této zóně rostou mokřadní rostliny, které poskytují prostor pro úkryt živočichům a pomáhají čistit vodu. Je nutné počítat s tím, že výška hladiny se bude v závislosti na počasí a ročním období měnit. Vhodné je, když zóna pravidelného zaplavování bude dostatečně široká. 

Jak udržovat tůni? 

Doporučuje se částečně odstraňovat sediment i nálety a vyřezávat křoviny, aby hladina nebyla nadměrně zastíněna a docházelo k jejímu oslunění. Cyklus údržby je obvykle jednou za 5–10 let. Aby nebyl narušen vzniklý biotop, měly by veškeré zásahy být citlivé, vhodné je takzvané mozaikové hospodaření, kdy se část rostlin nechá ladem a část travin se poseká.

Protože tůň je „živá“, přirozeně dochází k zahliňování vodní plochy vlivem organického materiálu, který se usazuje na dně. Nedoporučuje se však zahliněné tůně znovu vyhrabat, protože by se tím narušil klid obojživelníků, pro něž je bahno útočištěm. Šetrnější variantou je vybudování nové tůně vedle té původní.

V tůních se nedoporučuje chov ryb, zejména těch masožravých, které likvidují jiné živočišné druhy. Pokud ryby v tůni jsou, je vhodná jejich každoroční regulace, aby nedošlo k přemnožení.