Zlepšování kvality vody a biologické rybníky

Trápí Vás špinavá voda v rybnících nebo nádržích? Dokážeme pro Vás vymyslet řešení, které její kvalitu výrazně zlepší.



Odstraňování vláknitých řas z rybníka před jeho revitalizací

Dočišťování vody v biologických rybnících

Stabilizační nádrže, nazývané také „biologické rybníky”, jsou jednou z možností čištění obecních odpadních vod. Vykazují vysoké účinky čištění především u organicky znečištěných vod.
Biologické rybníky se používají jako dočišťující stupeň za akumulační a sedimentačním stupněm čištění – septik, štěrbinová nádrž, klasické domovní čističky… Z důvodu zvýšení účinnosti a z estetických důvodů kombinujeme biologické rybníky s rostlinnými prvky kořenových čističek.

Principem čištění je autotrofní a heterotrofní aktivita organismů. Významné postavení při odbourávání organických látek mají organismy autotrofní, produkující kyslík potřebný pro rozkladné procesy. Ty pak u organických látek provádí bakterie.

Zelené řasy uvolňují kyslík a zpětně využívají oxid uhličitý poskytovaný heterotrofními organismy. Jedná se tedy o přirozenou cirkulaci látek vedoucí k dočištění organicky znečištěné vody. V praxi se uplatňuje několik typů stabilizačních nádrží lišících se technologickými parametry a biologickým oživením. Nejčastěji se v nádržích uplatňují jak procesy aerobní (blízko hladiny s dostatkem kyslíku), tak anaerobní (na dně nádrže bez volného kyslíku). Kvantitativně jsou nejvýkonnější procesy anaerobní, nicméně ty aerobní jsou rovněž nezbytné.

Charakteristickým rysem stabilizačních nádrží je dnová sedimentace odumřelých mikroorganismů, které jsou rozkládány anaerobními mikroorganismy a sedimentace nerozpuštěných jemných částic, které jsou významné v procesu zachytávání fosforu. Výsledným produktem anaerobních procesů je oxid uhličitý, metan, dusík a sulfan, které vystupují k hladině. U té probíhají díky přítomnosti světla fotosyntetizující pochody vedoucí k posunu pH do alkalické oblasti (až 11), což je zásadní prvek při odstraňování koliformních bakterií.

Díky působení kyslíku vznikají z oxidu uhličitého uhličitany, ze sulfanu sírany, metan a dusík se pak uvolňují do atmosféry. Bakterie a řasy žijí v symbiotickém vztahu, kdy se aerobní bakterie živí rozpuštěnými látkami a koloidy, přičemž produkují oxid uhličitý, který je naopak využíván řasami. Ve stabilizačních nádržích se dobře daří fytoplanktonu a vyšším rostlinám, které mají rády bohatý, přirozeně se vyskytující minerální substrát, a zapojují se do látkového cyklu.

Biologické rybníky dříve a dnes

Jejich první využití je zaznamenáno již v roce 1877 v Německu, dále ve Švédsku (1899), Austrálii (1900) a v USA (1928). U nás se tato technologie vyvinula díky využití návesních rybníků a rybníků pod obcí, kam byly sváděny odpadní vody. Na mnoha místech ČR sice stále funguje, ovšem požadavky na vybudování stabilizačních nádrží jsou dnes již mnohem vyšší.

Snížení organického znečištění se ve stabilizační nádrži pohybuje mezi 70–80 %, patogenní organismy, zárodky a koliformní bakterie se odstraňují z 99 %. Účinné je odstraňování fosforu a částečně také dusíku. Pro dočišťování dusíkatých látek kombinujeme biologické rybníky s provzdušňovacími kaskádami nebo jinými způsoby provzdušňování.

← Předchozí článek: Využívání vyčištěné a dešťové vody